AVALON BUSINESS CENTER a AZYL Publishing
uvádějí
výstavu fotografií, kreseb, sítotisků, objektů a domorodého umění ku příležitosti vydání stejnojmenné knihy
ÚDĚL AMAZONSKÝCH STROMŮ - Obrazové putování peruánským pralesem
od 16.6. do 31.8.2009
Avalon Business Center
Poděbradova 1, 301 00, Plzeň – Jižní Předměstí
autoři výstavy:
Jana Horáčková (fotografie)
Klára Horáčková („Vázy sadu“ – skleněné objekty)
Jaroslav Chramosta („Pomíjivost“ – socha, výtvarné řešení výstavy)
Otto Placht (malby, kresby, sítotisky)
Ludmila Škrabáková (kurátor expozice domorodého umění, fotografie)
o knize:
ÚDĚL AMAZONSKÝCH STROMŮ - Obrazové putování peruánským pralesem
Výpravná obrazová publikace Jany Horáčkové obsahující více než 300 vysoce kvalitních barevných fotografií provádí čtenáře peruánskou Amazonií. Hlavním motivem knihy jsou stromy deštného pralesa a jejich cesta od zrození, růstu, užití domorodými kmeny až na dřevařské pily. Vše je zasazeno do kulturního rámce peruánské džungle v rovníkové oblasti regionu Ucayali. Kniha je pojata jako obrazové vyprávění se stručným doprovodným textem.
Knihu lze zakoupit přímo na výstavě.
o výstavě:
Výstava nás prostřednictvím velkoplošných fotografií Jany Horáčkové, kreseb přírodními barvivy a sítotisky s rostlinnou tématikou Otto Plachta, objekty Kláry Horáčkové a Jaroslava Chramosty a artefakty původních obyvatel Amazonie, provede přírodou největšího a nejrozmanitějšího ekosystému na světě.
Pro navození atmosféry a dojmu, že se návštěvník ocitl v tropickém deštném pralese jsou ve výstavním prostoru použity nahrávky zvuků džungle, živé tropické rostliny a podlaha je pokryta kůrou, z které jsou vytvořeny „pralesní“ pěšinky provádějící návštěvníky expozicí. Kůra svou vůní zdůrazňuje zamýšlenou ideu návštěvy lesa. V prostoru jsou jako ukázky domorodého umění rozvěšeny houpací sítě, tzv. hamaky – příspěvek světu od tropických etnik (jedná se o jejich vynález), kde bude moci návštěvník spočinout, případně si odpočinout.
o sbírce domorodého umění:
Artefakty peruánských amazonských etnik, jako jsou Shipibové, Asháninkové, Ocainové, Cashinahuové, Culinové či Yekwané představují pestrou škálu využití přírodních zdrojů, jako jsou dřevo, liány, vlákna, semena, plody, barviva z plodů či kůr, a zároveň kreativitu a originalitu amazonského tradičního umění. Kromě předmětů z přírodních materiálů jsou vystaveny také sofistikované ornamentální výšivky kmene Shipibo či šperky ze skleněných korálků, které od prvních kontaktů s kolonizátory byly začleněny do výroby ozdob a rituálních předmětů a dnes již mají v domorodém umění nejen Amazonie, ale i Afriky a Asie, své pevné místo s téměř pětisetletou tradicí.
o autorech:
Jana Horáčková ...
... se narodila 4.února 1962 v Praze. Studium propagačního výtvarnictví na Střední odborné škole výtvarné v Praze ukončila maturitou roku 1981. Již od počátku studia směřoval její zájem k písmu jako fenoménu, který změnil dějiny lidstva, komunikačnímu prostředku schopnému uchovat a šířit myšlenky prostorem i časem. Po sedmi letech praxe v oboru byla přijata roku 1989 do Atelieru knižní kultury a písma profesora Jana Solpery na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V roce 1993 absolvovala studijní stáž na Polytechnické universitě v Nottinghamu, kde získala zkušenost v tvorbě digitálních fontů. Návrh digitální podoby čtyř řezů písma vycházejícího z tvarosloví gotické kaligrafie se později stal také tématem její diplomové práce.
V následujících letech se věnovala především grafické úpravě knih, časopisů, katalogů a vizuální prezentaci filmů. Od roku 1996 šest let spolupracovala s Ministerstvem zahraničních věcí ČR na grafickému ztvárnění a realizaci vzdělávacích výstav představujících významné osobnosti české kultury. Její práce se stala součástí série výstav e-a-t, Experiment a typografie, která mapovala vývoj experimentální tvorby českých digitálních písem posledních deseti let a v letech 2004-6 byla vystavena v osmi evropských galeriích.
Rostliny, jejich propojení s lidskou existencí, jejich léčivý a užitkový potenciál a tradiční použití jsou jejím životním zájmem. Od roku 2000 navštěvuje peruánskou Amazonii s úmyslem poznávat a studovat indiánské kultury, jejich tradice a přírodní prostředí jež je určuje. Od roku 2006 společně s akademickým malířem Otto Plachtem spolupracuje na založení výtvarného ateliéru na Universidad Nacional Intercultural de la Amazonía, sídlící poblíž města Pucallpa v peruánské Amazonii.
Na výstavě představuje velkoplošné fotografie z prostředí deštného pralesa Peru.
horackova.jana@volny.
Klára Horáčková...
... je mladá sochařka, která používá ve své práci sklo spíše jako materii než jako materiál. Seriozní studium přírodních struktur ji dovedlo ke konceptuálnímu využívání přirozených vlastností tohoto materiálu. To můžeme odkrýt především v její sérii skleněných „Drůz“, kde se ztrácí hranice mezi uměleckým a geologickým artefaktem. Ty byly prezentovány na výstavách „Prof. Vladimír Kopecký und sein Glasatelier“, v Glasgalerie v Hamburku a „Sklo a světlo“ v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.
Další vlastnosti skla – reflexe využila autorka ve svém prostorovém objektu „Zrcadlení“. V této dvoumetrové zrcadlové krychli, do které se jednou uzavíratelnou stranou vstupuje, se člověk setkává s nekonečným obrazem sebe sama. Tímto objektem obhájila svoji závěrečnou práci na VŠUP v ateliéru Sklo u prof. Vladimíra Kopeckého. V současnosti se uplatňuje v tomto atelieru jako asistentka – lektorka.
Přímo strukturální a realistický přístup se v její tvorbě objevil například v sadě skleněných otisků dutin kmenů nazvaných „Sadu“, které nainstalovala v zimní krajině třešňového sadu. Náhodný divák je pak jen stěží rozeznal od přírodních ledových útvarů.
Vázy Sadu, které představuje na výstavě, byly vytvořeny "vdechnutím" skla do mrtvých, vyhnilých kmenů a větví stromů zaniklého sadu. Je to výsledek pokusu naposledy dát význam něčemu, co je odsouzeno k zániku. Zvěčněná vzpomínka, otisk zastavený v čase a času navzdory.
Jaroslav Chramosta...
... ve své tvorbě hledá nové formy pochopení materiálu v souvislostech, které ve své podstatě nejsou vždy na první pohled patrné. Během vysokoškolských studií se věnoval především experimentální tvorbě s přírodními materiály (figura v životní velikosti z včelího vosku, reliéfy z lesních pryskyřic, dřeva, …). Paralelně se sochařskou tvorbou se zabýval též fotografií, které věnoval semestr na zahraniční stáži ve Finsku. Výstupem byla jedna z prvních výstav, kde je již patrný jeho vztah ke světlu a práce s ním. Téměř zenové čínské krajiny prosycené nekonečnými obzory, mlhami naplněnými září severského slunce.
Profilace autora není příliš jednoduchá, jeho pozornost vždy upřená jedním směrem v sobě začleňuje preciznost medailéra a rytce kovů s rozvinutou touhou vyjádřit monumentálně svět v kontrastu hmoty a světla.
V současné době se věnuje navrhování a realizací objektů do architektury s širším rozsahem forem. Lze však pozorovat upřenou pozornost ke světelným strukturám, perforaci a kresbě na povrchu objektů vyjadřující další vrstvu myšlenky či podobu tématu.
Na výstavě představuje „Pomíjivost“ – modelovanou figurální sochu z listí v životní velikosti, která jemně vzhlíží vzhůru a vyjadřuje vzdor, jenž čelí universálním principům. Lidství samotné, zobrazené ve figuře, označuje obecnou tendenci pokořit vše, co nás přesahuje a zároveň svou zasněnou posmrtnou maskou a celkovou křehkou formou připomíná, že listí ze stromů přece jen jednou opadá…
Život, smrt, rytmus, pokora, vzdor…
Otto Placht...
... studoval v letech 1982-88 na pražské AVU v malířském ateliéru prof. Arnošta Padrlíka. Během studia se zúčastnil neoficiálních výstav Konfrontace I-IV. V této době hledání svého malířského výrazu inklinuje k hnutí nového expresionismu. V letech 1990-93 působil jako odborný asistent v Ateliéru monumentální tvorby Jiřího Načeradského. Opouští malířské výrazové prostředky a věnuje se rozkreslování lidské anatomie jako výtvarného biomechanického modelu. Zajímal se o vizuální interpretace matematické teorie chaosu. Zlom v jeho tvorbě i životě nastává v roce 1993 s první návštěvou peruánské Amazonie, kde doposud střídavě žije.
Síla tropické přírody a spirituální rozměr amazonské kosmovize ho vrací zpět k malbě. Jeho obrazy se tak stávají výpovědí o bizarním a exotickém světě, ale i nástrojem poznání rychle se měnící reality amazonské přírody.
Na výstavě představuje sérii sítotisků s rostlinnými motivy, které vytvořil během posledního pobytu na Universidad Nacional Intercultural de la Amazonía v minulém roce. Dále vystavuje rozměrné textilie malované přírodními barvivy získávanými z kůr amazonských stromů. Používá tradiční technologii barvení typickou pro domorodé umění.
otto_placht@yahoo.com
Ludmila Škrabáková...
... vystudovala antropologii na FHS UK, kde je v současné době doktorandem. Zajímá ji především vztah amazonských obyvatel k přírodě, který bude v disertační práci prezentovat na interakci lidí s jednotlivými rostlinami a jejich využití. Do Amazonie jezdí sedm let a realizovala zde již šest dlouhodobých terénních výzkumů v osadách kmenů Ocaina, Shipibo (Peru) a Yekwana (Venezuela). Domorodým uměním se zabývá nejen z odborného a estetického hlediska, ale zároveň usiluje o zmapování a zachování tradic, které se v prostředí amazonského deštného pralesa s rychle postupující civilizací a „civilizovaností“ vytrácejí. Spoluprací s amazonskými etniky se snaží o to, aby si indiáni přivydělali výrobou tradičního umění a tím udržovali své zvyklosti a ne kácením pralesa či prací na ropných vrtech. Podporou konkrétních tvůrců dochází také k tomu, že si uvědomí hodnotu své kultury a postupně začnou chápat, že je natolik unikátní, že zajímá i lidi na opačném konci světa.